10.2 Git Internals - Git Objects

The next type we’ll look at is the tree, which solves the problem of storing the filename and also allows you to store a group of files together. Git ukládá obsah podobným způsobem jako systém souborů UNIX, jen trochu jednodušeji. Veškerý obsah se ukládá v podobě objektů typu strom a blob. Stromy odpovídají položkám v adresáři UNIX a bloby víceméně odpovídají i-uzlům nebo obsahům souborů. Jeden objekt stromu obsahuje jednu nebo více položek stromu, z nichž každá obsahuje ukazatel SHA-1 na blob nebo podstrom s asociovaným režimem, typem a názvem souboru. For example, the most recent tree in a project may look something like this:

Syntaxe master^{tree} určuje objekt stromu, na nějž ukazuje poslední revize větve master. Notice that the lib subdirectory isn’t a blob but a pointer to another tree:

Conceptually, the data that Git is storing is something like this:

You can fairly easily create your own tree. Git normally creates a tree by taking the state of your staging area or index and writing a series of tree objects from it. Proto chcete-li vytvořit objekt stromu, musíte ze všeho nejdříve připravit soubory k zapsání, a vytvořit tak index. To create an index with a single entry – the first version of your test.txt file – you can use the plumbing command update-index. You use this command to artificially add the earlier version of the test.txt file to a new staging area. You must pass it the --add option because the file doesn’t yet exist in your staging area (you don’t even have a staging area set up yet) and --cacheinfo because the file you’re adding isn’t in your directory but is in your database. K tomu všemu přidáte režim, SHA-1 a název souboru:

In this case, you’re specifying a mode of 100644, which means it’s a normal file. Other options are 100755, which means it’s an executable file; and 120000, which specifies a symbolic link. The mode is taken from normal UNIX modes but is much less flexible – these three modes are the only ones that are valid for files (blobs) in Git (although other modes are used for directories and submodules).

Nyní můžete použít příkaz write-tree, jímž zapíšete stav oblasti připravovaných změn neboli indexu do objektu stromu. No -w option is needed – calling write-tree automatically creates a tree object from the state of the index if that tree doesn’t yet exist:

Můžete si také ověřit, že jde skutečně o objekt stromu:

You’ll now create a new tree with the second version of test.txt and a new file as well:

Your staging area now has the new version of test.txt as well as the new file new.txt. Uložte tento strom (zaznamenáním stavu oblasti připravených změn neboli indexu do objektu stromu) a prohlédněte si výsledek:

Notice that this tree has both file entries and also that the test.txt SHA-1 is the “version 2” SHA-1 from earlier (1f7a7a). Just for fun, you’ll add the first tree as a subdirectory into this one. Stromy můžete do oblasti připravených změn načíst příkazem read-tree. V tomto případě můžete načíst existující strom jako podstrom do oblasti připravených změn pomocí parametru --prefix, který zadáte k příkazu read-tree:

If you created a working directory from the new tree you just wrote, you would get the two files in the top level of the working directory and a subdirectory named bak that contained the first version of the test.txt file. You can think of the data that Git contains for these structures as being like this:

Máte vytvořeny tři stromy označující různé snímky vašeho projektu, jež chcete sledovat. Původního problému jsme se však stále nezbavili: musíte si pamatovat všechny tři hodnoty SHA-1, abyste mohli snímky znovu vyvolat. You also don’t have any information about who saved the snapshots, when they were saved, or why they were saved. Toto jsou základní informace, které obsahuje objekt revize.

Pro vytvoření objektu revize zavolejte příkaz commit-tree a zadejte jeden SHA-1 stromu a eventuální objekty revize, které mu bezprostředně předcházely. Začněte prvním stromem, který jste zapsali:

You will get a different hash value because of different creation time and author data. Replace commit and tag hashes with your own checksums further in this chapter. Nyní se můžete podívat na nově vytvořený objekt revize. Použijte příkaz cat-file:

The format for a commit object is simple: it specifies the top-level tree for the snapshot of the project at that point; the author/committer information (which uses your user.name and user.email configuration settings and a timestamp); a blank line, and then the commit message.

Next, you’ll write the other two commit objects, each referencing the commit that came directly before it:

Všechny tři tyto objekty revizí ukazují na jeden ze tří stromů snímku, který jste vytvořili. Může se to zdát zvláštní, ale nyní máte vytvořenu skutečnou historii revizí Git, kterou lze zobrazit příkazem git log spuštěným pro hodnotu SHA-1 poslední revize:

Úžasné! You’ve just done the low-level operations to build up a Git history without using any of the front end commands. This is essentially what Git does when you run the git add and git commit commands – it stores blobs for the files that have changed, updates the index, writes out trees, and writes commit objects that reference the top-level trees and the commits that came immediately before them. These three main Git objects – the blob, the tree, and the commit – are initially stored as separate files in your .git/objects directory. Toto jsou všechny objekty v ukázkovém adresáři spolu s komentářem k tomu co obsahují:

If you follow all the internal pointers, you get an object graph something like this:

We mentioned earlier that a header is stored with the content. Let’s take a minute to look at how Git stores its objects. You’ll see how to store a blob object – in this case, the string “what is up, doc?” – interactively in the Ruby scripting language.

Interaktivní režim Ruby spustíte příkazem irb:

Git vytvoří záhlaví, které bude začínat typem objektu, jímž je v našem případě blob. Poté vloží mezeru, za níž bude následovat velikost obsahu a na konec nulový byte:

Git vytvoří řetězec ze záhlaví a původního obsahu a vypočítá kontrolní součet SHA-1 tohoto nového obsahu. V Ruby můžete hodnotu SHA-1 daného řetězce spočítat tak, že příkazem require připojíte knihovnu pro počítání SHA1 a zavoláte Digest::SHA1.hexdigest() s daným řetězcem:

Git zkomprimuje nový obsah metodou zlib, která je obsažena v knihovně zlib. Nejprve je třeba vyžádat si knihovnu a poté na obsah spustit příkaz Zlib::Deflate.deflate():

Finally, you’ll write your zlib-deflated content to an object on disk. You’ll determine the path of the object you want to write out (the first two characters of the SHA-1 value being the subdirectory name, and the last 38 characters being the filename within that directory). In Ruby, you can use the FileUtils.mkdir_p() function to create the subdirectory if it doesn’t exist. Poté zadejte File.open() pro otevření souboru a voláním write() na vzniklý identifikátor souboru zapište do souboru právě zkomprimovaný (zlib) obsah:

That’s it – you’ve created a valid Git blob object. All Git objects are stored the same way, just with different types – instead of the string blob, the header will begin with commit or tree. A navíc, zatímco obsahem blobu může být téměř cokoliv, obsah revize nebo stromu má velmi specifický formát.